listuj Eleiným příběhem
Elea
Život s ADHDIlustrační představa brožury a příběhů, které v ní budou.
Elea
„Diagnóza pro mě byla velkou úlevou. Přestala jsem se ptát, proč jsem taková, a začala jsem hledat, co můj mozek potřebuje a jak k sobě být laskavější.“
„Byla jsem dobrá v předvídání potřeb druhých, ale uvnitř jsem byla stále vyčerpaná. Tušila jsem, že bych mohla mít ADHD, ale nechtěla jsem si to přiznat.“
Dětství
V dětství jsem byla hrozně zvědavá, zapomnětlivá a neposedná. Emoce jsem vnímala velmi intenzivně. Když byl na mě někdo hodný, pamatovala jsem si to hodně dlouho. Když se mi někdo vysmál, zůstalo to se mnou ještě roky. Snadno jsem se nadchla, ale zároveň ztratila zájem. Když věci nešly rychle, začalo mě to frustrovat. Rodina si myslela, že jsem byla jen příliš citlivá a netrpělivá.
Škola
Ve škole jsem musela vynaložit obrovské množství energie jen na to, abych nerušila a na nic nezapomněla. Na střední škole se nároky ještě zvýšily; zvenku jsem vypadala jako normální studentka, ale uvnitř jsem měla pocit, že se neustále snažím doběhnout ujetý vlak. Chodila jsem do školy už na sedmou ráno k panu uklízeči, abych doháněla resty. Myslela jsem si, že prokrastinace znamená, že mi na tom nezáleží. Ale záleželo mi hodně. Někdy mi na něčem záleželo až příliš, že jsem nebyla schopná ani začít. Neutíkala jsem před prací. Utíkala jsem před pocitem zahlcení. Naučila jsem se však působit schopně. Lidé vidí jenom výsledek, a ne ten chaos za tím.
Práce a diagnóza
Tenhle koloběh pokračoval i v dospělosti, kdy jsem pracovala jako lektorka angličtiny a byla dobrá v předvídání potřeb druhých, ale uvnitř jsem byla neustále vyčerpaná. Tušila jsem, že bych mohla mít ADHD, ale nechtěla jsem si to přiznat. Zlom nastal, když jsem si později přečetla článek od ženy s ADHD, ve kterém jsem se úplně poznala. U paní psychiatričky jsem ještě pochybovala a říkala si, že přeháním, ale nakonec jsem testem prošla s vyznamenáním. Diagnóza pro mě byla velkou úlevou. Přestala jsem se ptát, proč jsem taková, a začala jsem hledat, co můj mozek potřebuje a jak k sobě být laskavější.
Dnes
Dnes pracuji jako výkonná asistentka a zjišťuji, že mi ADHD v mnoha věcech pomáhá – jsem dobrá v krizových situacích, rychle řeším problémy, všímám si detailů, dokážu dobře číst situace a nálady lidí. I když stále bojuji s časovou slepotou, rutinou a zahajováním i jednoduchých úkolů, naučila jsem se s tím pracovat. Lidem, kteří se v tom poznávají, bych vzkázala, aby se nebáli hledat odpovědi. Největší úlevou totiž není samotná diagnóza, ale to, že konečně porozumíte sami sobě.
„Přestala jsem se ptát, proč jsem taková, a začala jsem hledat, co můj mozek potřebuje a jak k sobě být laskavější.“
Pracovní verze: odborný text před zveřejněním čeká na odbornou redakci.
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder)
Je neurovývojová odchylka, která plyne z odlišného vývoje a fungování některých oblastí mozku. Těmi jsou zejména sítě odpovědné za pozornost, motivaci, schopnost plánování a sebeovládání. V novém pojetí Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) je řazena mezi neurovývojové poruchy pod názvem porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Podle klasifikace MKN-11 jsou typickými příznaky:
- nepozornost,
- hyperaktivita,
- impulzivita.
Jde ovšem o velmi variabilní poruchu a u každého se může projevovat odlišně. Symptomy se však musí projevovat nejméně 6 měsíců a lze je sledovat již v dětství. Příznaky by se měly objevovat v různých prostředích a kontextech (např. doma, ve škole i v zaměstnání).
ADHD postihuje v dětském věku přibližně 5–8 % dětí. V dospělé populaci se výskyt odhaduje na 2,5–4 %.
Diagnóza je v dětském věku výrazně častěji stanovena u chlapců (3 : 1), což souvisí i s tím, že u dívek se příznaky projevují mírněji, méně nápadně nebo převládá samotná nepozornost bez fyzického neklidu. V dospělosti se tento poměr výrazně vyrovnává (přibližně na 1,5 : 1).
Tuto poruchu nelze „vyléčit“. Jedná se o stav, se kterým se lze naučit efektivně pracovat, a to za pomoci psychoterapie, farmakoterapie a úpravou prostředí.
Odborný text: Eliška Kálalová. Zdroje: Theiner, P. (2012). ADHD od dětství do dospělosti. Psychiatrie pro praxi, 13(4), 148–150. ÚZIS ČR (2026). MKN-10 klasifikace. ÚZIS ČR (2026). 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11).
O projektu Muôn màu
Muôn màu, v překladu „tisíc barev“, otevírá téma duševního zdraví a neurodivergence ve vietnamské komunitě v Česku. Pomocí osobních příběhů, umění a komunitních setkání pomáháme bořit stigma spojené s duševními problémy a vytvářet prostor pro sdílení.
Elein příběh popisuje její vlastní zkušenost. U každého člověka se může ADHD projevovat jinak.
Toto je ilustrační náhled brožury. Texty zatím neprošly korekturou a výsledná podoba se může lišit.
a co ty?
Máš vlastní příběh? Přidej se.
Sdílej svůj příběh, přijď na akci nebo se zapoj do tvorby. Zapojení je dobrovolné a nezávazné. Ty rozhoduješ, co chceš sdílet a kde jsou tvoje hranice.
Strana 1 z 8
příběhy stále hledáme Na konci projektu z nich vznikne brožura s příběhy a výstava. Tvůj příběh může být jedním z nich, veřejně, anonymně, nebo jen jako součást společného procesu.
